Hostem této epizody Konopného podcastu je prof. RNDr. Miroslav Vosátka, CSc., se kterým jsem měl tu čest se u projektu indoorové experimentální pěstírny konopí. Prof. Vosátka je vědeckým pracovníkem Botanického ústavu Akademie věd už více než 35 let a také je profesorem na Masarykově univerzitě. Docenturu dělal na Karlově univerzitě, v oboru experimentální biologie a ekofyziologie a obecné fyziologii rostlin.
Těžko byste hledali většího odborníka na mikrobiální život v půdě, který by měl zároveň bohaté zkušenosti s pěstováním konopí a testováním mykorhizních huba užitečných bakterií pro tuto úžasnou bylinu. Poslechněte si, jak myhorkizní houby, saprotrofní houby a různé bakterie pomáhají rostlinám lépe prosperovat vyrovnat se s případným stresem. Dozvíte se i o využití biouhlu a několik tipů, jak mikrobiální život v kořenové zóně obohatit.
V 55. epizodě se dozvíte
- Jak mykorhizní houby ovlivňují produkci kanabinoidů
- Jestli přidávat mykorhizu v průběhu pěstebního cyklu
- O použití mikroorganismů v různých pěstebních médiích
- O vývoj nových bio preparátů na konopí
- O sekvenování DNA konopí pro identifikaci odrůd
Přepis podcastu
Přepis byl vytvořen s pomocí AI, omluvte drobné nedostatky.
Vítejte u dalšího dílu Konopnýho podcastu. Já jsem se dneska vydal do Prahy, do Botanického ústavu, abych si tady popovídal s profesorem Vosátkou, který je odborník na všechno kolem pěstování rostlin, ale velmi se zajímá o mykorhizní houby a celkový bakteriální život v zemi. Ale já ho nedovedu představit tak dobře, jako to dovede Mirek sám. Mohl byste se nám tedy představit?
Tak děkuju za představení. Já se jmenuji Miroslav Vosátka, jsem tedy vědeckým pracovníkem Botanického ústavu Akademie věd už mnoho let, více než 35 let a také jsem profesorem na Masarykově univerzitě. Dělal jsem docenturu na Karlově univerzitě, vždycky v oboru experimentální biologie a ekofyziologie, hlavně v obecné fyziologii rostlin.
Ale mým hlavním zaměřením je celý život studium, dneska se tomu říká odborně mikrobiom, tak jako mají lidé v sobě, jaký mikorbiom, který se dnes ukazuje, že ovlivňuje úplně všechno, jako dění v našem těle, nejenom fyzicky, ale i třeba psychické pochody a tak dále, tak stejně tak takový mikorbiom má každá rostlina a v té půdě se vyskytuje mnoho druhů, bakterií, hub, ale i třeba vyšších živočichů a tak dále.
No ale ty houby představují velmi významnou část tohoto mikorbiomu a ovlivňují v podstatě od výživy, přes toleranci vůči stresu, produkci sekundárních metabolitů, produkci třeba antioxidantů, prostě všechno to, co ta rostlina potřebuje k životu, tak je ovlivňovaný tímhle tím mikorbiomem.
Když jsi zmínil ty houby, hodně lidem jsou zajímavé mykorhizní houby a někomu z nich určitě i saprofytické houby, mohl byste nějakým způsobem popsat rozdíl, nebo popsat ty dva druhy hub a ten rozdíl v jejich fungování?
No tak já vždycky na začátku chci říct to, že řada lidí neví, že celý náš život se rozděluje do tří říší. Jedna je říše rostlin, druhá říše je říše živočichů a třetí je říše hub. A o té víme tedy úplně nejméně ze všech těch. A je velice bohatá. V podstatě bez těch hub by nebylo života na Zemi. A jednou z těch důležitých skupin jsou symbiotické mykorhizní houby.
Je řada hub, které nejsou symbiotické. A ty vlastně nepotřebují tu rostlinu k životu. To je třeba žampiony nebo hlíva. Ty prostě rostou na hnoji nebo na slámě, ale ty symbiotické mykorhizní houby stejně vyžadují ke svému životu ten kořen rostliny. Bez toho to nefunguje.
Taková zajímavost ještě, abych se o tom nešel moc do detailu, ale zajímavost je ta, že ta symbióza mezi kořenem rostliny a mykorhizními houbami vznikla už zhruba před 500 miliony let. Bylo to v devonu, když přecházely rostliny z moře na souš. A vlastně poprvé tam potkaly stres, nedostatek živin, nedostatek vody. A s tím nikdy předtím v té evoluci neuměly fungovat.
A ony už tenkrát, podle zkamenělin těch kořenů, už tenkrát ta symbióza vznikala evolučně. A to vlastně souvisí i s tím, jak ty houby fungují. Prostě ten základní princip fungování mykorhizy je ten, že je to takový obchod. Rostlina dává něco té houbě, zhruba mluvíme o nějakých 10 až 15, maximálně 20 procentech, uhlíku, který získává ta rostlina fotosyntézou. To je to, co to stojí, ta symbióza. To je to platidlo. To je to prostě ten obchod tam.
No a naopak, to znamená, rostlina dává houbě cukry, uhlík, a houba přináší rostlině vodu a v ní rozpuštěné živiny. A nejenom to, ona ještě dělá další věci, ale tohle je základ. Já mám takový tady obrázek, který vždycky ukazuju na všech přednáškách, protože to je to, jak to funguje celé. Tohle je obrázek, který je vlastně vyfocený mezi dvěma skly. To není žádný Photoshop, to je prostě reálný obrázek.
A tady vidíte nějakou rostlinku, která má kořeny. A tohle celé kolo je obrovská síť mycelia. Lidově se tomu říká podhoubí. A tímhle podhoubím, myceliální sítí, se dostává voda a živiny do kořenové rostliny a rostlina to dál zpracovává. Říká se, že tohle zvětšuje 700x aktivní povrch kořenové pro příjem vody a živin. Tohle je ten základní úplně princip, jak funguje ta symbióza.
To znamená, tohle jsou ty nutriční efekty. Pak tam je ještě řada dalších efektů ty mykorhizy. Třeba taková důležitá věc je odolnost proti stresu. Ať už to je stres třeba kořenových patogenů, Fytoftora, Pythium a dalších. A nebo stres sucha. To je jasné, protože tato představuje velkou sílu při zadržování vody v půdě.
A co je nejdůležitější asi právě i ve vztahu k tomu konopí, je to, že obecně mykorhizní symbióza velmi výrazně ovlivňuje produkci takzvaných sekundárních metabolitů. A sekundární metabolity mohou být všechno od cukru, třeba cukru u vinné révy nebo u cukrové třtiny, ovoce atd. Po antioxidanty, to znamená jsou prostě látky, které představují tu zdravou substanci třeba v jedlých plodinách, až po esenciální oleje. A sekundární metabolity jsou samozřejmě i kanabinoidy.
A tak konopí je velice komplexní rostlina. To jsme zjistili nejenom my, ale i řada dalších výzkumů. Dneska se ví, že těch kanabinoidů je v jádře víc než dvě stě, už detekovaných. A je to velice, z hlediska právě těch sekundárních metabolitů, je to prostě rostlina, která je velice komplexní.
A my jsme posledních 5-6 let se zabývali technologiemi pěstování a produkty, které by mohly tomu pěstování napomoci. Když říkám produkty, tak jsou to výhradně produkty biologické na bázi symbiotických hub, na bázi bakterií, na bázi dalších přírodních komponentů. Takže to je to, čím jsme se 5 let zabývali.
Naším snahou bylo vyzkoumat a otestovat různé komponenty, které by vstupovaly do té produkce, ať už se jedná o mykorhizní houby nebo biouhel a další komponenty, které by zlepšily právě cílový výsledek, co se týká struktury nebo profilu těch kanabinoidů.
A jestli někde chceme víc THC u léčebného konopí nebo víc CBD, my jsme zjistili, že právě ten mikrobiom, tak jako ovlivňuje všechno v lidském těle, tak u toho konopí velmi výrazně jsme schopní posunout změnami toho mikrobiomu tím, že tam třeba přineseme ty mykorhizní houby nebo nějaké bakterie, jsme schopní tu strukturu těch kanabinoidů měnit. Nejenom růst, díky lepší výživě a tak dále, ale i teda strukturu těch kanabinoidů. Tak to byly ty mykorhizní houby, o kterých asi vím nejvíc.
No a pak jsou další saprotrofní houby, který jedna taková skupina zajímavá. Ty saprotrofní houby, to jsou teda houby, které nepotřebují primárně ten kořen a jsou schopné se, nejsou tzv. obligátní symbionti, ale jsou schopné se prostě množit třeba v rašelinovém substrátu nebo prostě v nějakém substrátu na nějaké organické hmotě. A jednou z takových zajímavých skupin, kterou jsme právě taky studovali, je Trichoderma.
To jsou obecně mykoparazitické houby, které vlastně mají tu schopnost. Další je taková, k čemu se říká lidově, chytrá houba, to je prostě Pythium oligandrum. A to je taky celá ta skupina mykoparazitických hub. To jsou houby, které napadají patogenní houby. Zase se i v tom obecném pěstování rostlin za Trichoderma je poměrně běžné, že se používá, ale funguje jinak.
Ona je v tom substrátu a funguje proti těm kořenovým patogenům. Takže takhle bych asi rozdělil ty houby. Pak jsou samozřejmě houby, které rozkládají lignin nebo dřevovinu, další prostě je řada těch druhů hub, které existují v té rizosféře nebo kolem těch kořenů rostliny.
Díky za objasnění. Já si myslím, že hodně lidí si myslí, že Trichoderma je mykorhizní houba. A to je právě jeden z omylů, nebo velmi častých omylů, co mezi lidmi panuje. Takže je to vlastně saprofytická houba, je to správný výraz. A co je teda je super že 700x to zvýší plochu, kterou je schopná ta rostlina vyvíjí se to teda i rychleji, to mycelium, než třeba kořeny těch rostlin?
Určitě, určitě, ano.
Jak dlouho to trvá třeba?
Tyhle ty houby mykorhizní bohužel třeba se nevyskytují. Ony se vyskytují v přírodě, v čisté přírodě, v lese a tak dále, na louce. Ale nevyskytují se většinou v pěstebních substrátech. Prostě na bázi rašeliny. Pokud tam předtím nebyla žádná rostlina, nebyly tam kořeny, tak se nám nemohli rozvinout mykorhizní rostliny.
To znamená, že tam, kde nejsou, tak tam velmi často používáme očkování těmi houbami. A zase to jsou houby, není to žádná nic umělého nebo někde geneticky manipulovaného. To jsou houby, které vyizolujeme z přírody, namnožíme je laboratorně, zase na kořenových rostlinách, ne konopí, ale jiných. Ta specifita vůči tomu druhu je nulová nebo velmi nízká.
To znamená, že já stejnou houbu můžu použít i na jahody, na rajče, na konopí a bude fungovat stejně. Takže my tam naočkujeme. Dneska už víme, co to je naočkování, naočkujeme a během 14 dnů ty spory, které tam dáme, začnou klíčit, dostanou se do těch prvních nových kořenů a pak už se ta mykorhiza rozvíjí sama. Trvá to třeba zhruba 3 až 4 týdny, než se rozvine a pak už začne přinášet ty benefity té rostliny.
Není to tak, že tam nasypu mykorhizu a za týden už moje rostliny jsou zelenější. Naopak, když bych udělal nějaký pokus kontrolu a naočkovanou rostlinu, tak těch prvních několik týdnů, než se vytvoří ta síť, která může fungovat a přinášet ty benefity té rostlině, tak může naopak ta rostlina mykorhizní, naočkovaná, být menší. Ano, protože třeba ještě používá víc živin a nedostává ještě zpátky. Nemá ještě, ta mykorhiza není schopná platit zpátky ty náklady toho. Ještě musí vyživit a potom až to funguje.
Tohle je určitě dobré vědět.
A co je důležité, že pokud tam jednou tu mykorhizu dám a budu třeba mít matečné rostliny, konopí, tak ta mykorhiza se tam sama už potom reprodukuje, vytváří spory. Už nemusím znovu očkovat. Nemá smysl prostě očkovat, protože taky já tu mykorhizu musím naočkovat do té kořenové zóny.
Je nesmysl někde sypat ty spory mykorhizní nebo ty produkty na povrch toho květináče. Tam prostě se nedostane. Musí se to naočkovat k tomu kořenu. U Trichodermy je to jinak. Tam prostě i když to nasypu na povrch, tak tím, že to je právě saprotrofní houba, která nepotřebuje pro ten svůj život ten kořen primárně, tak ona se tam dostane. I když ji nasypu nebo nastříkám na povrch.
Pomáhá ta Trichoderma i rozložit třeba organický materiál a přeměnit ho na něco, co je použitelné pro tu rostlinu jako výživa? Nebo působí spíš tím způsobem, že tu rostlinu ochrání?
Ona je spíš taková jako biologická ochrana té rostliny. Není to primárně, že by to prostě zdvojnásobilo rychlost rozkladu organického materiálu. To jsou zase jiné houby, dřevokazné houby, které mají tyhle schopnosti urychlovat rozkladači té organické hmoty. Ještě důležitá věc asi je, jak tam fungují ty bakterie. Jsme se bavili o houbách.
Samozřejmě na té síti toho mycelia jsou specifické bakterie. A teď ty bakterie jsou miliony, tisíce druhů v tom jednom květináči. Je tam několik takových výrazných skupin těch bakterií. Anglicky se tomu říká plant growth promoting rhizobacteria neboli bakterie, které podporují růst rostlin nebo rhizobakterie, které, rhizo to znamená, že jsou na těch kořenech a to jsou třeba taková známá skupina, jsou pseudomonády, to jsou bakterie, které rozpouštějí nedostupné živiny, hlavně fosfor.
Takže ten fosfor je nejsložitější živina, protože dusík se pohybuje velmi rychle v té půdě, v té kořenové zóně, ale fosfor je teda velmi línej a má malou difuzi, to znamená, že většinou ten problém je s výživou fosforem. A tyto bakterie natrávějí ten fosfor, který normálně je nedostupný pro tu rostlinu a ta houba mykorhizní jí dopraví, to je takový dopravní systém, který dopraví do toho kořenu.
Další taková velká skupina to jsou bakterie, které, třeba bacillus, který funguje také jako biologická ochrana, bacillus subtilis se třeba velice používá, je to, asi to už je taková takový detail, ale to produkují takové tvary siderofory, které zvyšují odolnost té rostliny proti suchu, proti patogenům, obecně prostě spouští antistresové signály v té rostlině.
A pak je taková ještě další velká skupina a to jsou tzv. nitrifikační bakterie, některý lidi znají z toho, že třeba na luskovinách, na hrachu a na bobu a tak dále, jsou na kořenech hlízkové bakterie, jak se tomu říká česky a to je zajímavá skupina bakterií, které jsou schopné ze vzduchu získávat dusík a dostávat ho do té rostliny.
Ale u těch luskovin jsou právě ty symbiotické, ty rhizoby, jak se tomu říká, ale ony ještě existují tzv. volně žijící, tyhle dusík vázané bakterie, ty jména asi nejsou důležitá, ale v podstatě, když tam tu bakterii dám, tak ona mi ze vzduchu dodává do té rostliny dusík.
A celý tenhle komplex těch mikroorganismů, které tvoří ten mikrobiom, nebo já ho můžu zmanipulovat tím, že tam některé tyhle důležité komponenty přidám do toho tím očkováním, tak já můžu vytvořit skutečně, jak se říká, trvale udržitelný systém výživy pro tu rostlinu, který nemusím teda, když to zjednoduším, nemusím tam každý týden lít nějaké MPK, nějakou chemii nebo to, ale prostě udržím, udělám ten výživový systém a to je jedna stránka věcí.
Druhá stránka věcí je, že to není jenom výživový systém, to je životní pojištění v podstatě. Je to prostě takové, že když tam ta mykorhiza je a když tam jsou ty správné, hodné bakterie a tak dále, tak jako když zaplatíme si životní pojištění, když se něco stane, když ta rostlina bude mít veškeré podmínky a to tak jako, tak tam nepoznáme žadný velký efekt. Ale když se něco stane, ať už to bude nějaká perioda suchá, nedostatek živin, útok nějakého patogena, tak pak se teda začne projevovat tohle životní pojištění a v podstatě ta rostlina je výrazně odolnější proti těmto stresům. Tak doufám, že jsem to popsal srozumitelně.
Myslím, že úplně perfektně. Myslím, že to musel pochopit úplně každý. Jak můžeme ty mikroorganizmy, protože je anomie, většina pěstitelů pracuje s nějakými substráty samozřejmě. Můžu to použít i třeba u sebe na záhonu?
Určitě, určitě. Ať už květináči, ale jenom při pěstování konopí, jak jsem říkal, že tam ta specifita je velmi nízká. To znamená, že já můžu tyto houby, třeba ty mykorhizní houby, Trichoderma i bakterie. Dneska už je řada komerčních produktů na trhu. Dneska se tyto preparáty dají koupit v garden centrech, v Hornbachu atd.
A jak v České republice jsou výrobci, není jich mnoho, ale jsou výrobci, jak tak zahraničí. No a dneska se tam můžu prostě uměle naočkovat do toho substrátu. Většina těch produktů je na bázi nějakého granulovaného produktu, kde jsou ty spory těch hub. My je samozřejmě nevidíme okem, takže to bych musel použít mikroskop, abych se mohl podívat, že tam skutečně ty spory jsou.
Ale pokud tam tenhle granulát dáme do té kořenové zóny, zdůrazňuji, znova tam, kde budou ty nové kořeny, nebo pod semeno to dám, kde ten první kořínek mi to chytne, a pak už se to samo rozjede potom květináči, nebo i na tom poli. Takže tímhle způsobem já jako pěstitel můžu tohleto běžně začlenit do toho pěstebního systému svého.
Profesor Vosátka má s tím očkováním těch rostlin bohaté zkušenosti. Vy jste dělali s tou mykorhizou jeden z příběhů, který jsem jednou vyprávěl, že jste někde v Anglii spoustu stromů tím očkovali. Bylo to tím?
My jsme dělali jako řadu, za celou kariéru jsem dělal řadu aplikací těch mykorhizních hub, ať už to bylo. My jsme třeba dělali zalesňování mrazové pouště na Islandu, kde jsme vysazovali stromy, které jsme očkovali těmi houbami.
Koridor, jak jsi zmínil, koridor železnice z Londýna do Doveru, kde se vysazovalo asi půl milionu stromů, kde jsme tam dávali ty původní houby, které byly zničené tím bagrováním.
Zajímavý projekt byl, když jsme zalesňovali a zatravňovali výsypku Eurotunelů v Anglii, kde to byl prostě substrát, který byl vyhrabaný ze dna moře, kde vlastně nebylo nic, žádné mikroby, bylo to zasolené, velmi nevhodný substrát, nedařilo se leta to vůbec zatravnit, tak jsme tam, to bylo kousek od doverských útesů, tak jsme tam vylezli nad útesem, jsme vyizolovali z přírody ty přírodní mykorhizní houby a pak jsme dali do toho, když jsme tam vysazovali tu trávu nebo ty stromy. Dneska tam je krásný, po 30 letech krásný lesopark rekreační.
Hodně jsme dělali v Africe, no a takový poslední, takový zajímavý trošku projekt byl projekt prezentace České republiky na Expo v Dubaji, kde jsme měli na starosti kolegu z ČVUT tam udělali nějaký systém nazvaný SAVER, který získává vodu ze vzduchu a my jsme měli na starostu vodu vzít a ozelenit část té pouště, udělat zahradu v poušti.
No a to byl čistý písek, takže tam jsme dávali mykorhizy, bakterie, výluhy z vermi, kompostu a jeden takovým důležitým komponentem tohohle toho byl i biouhel, což je pyrolizovaná dřevní štěpka, která je výborným nosičem právě jednak pro ty mikroby a je i výborným způsobem, jak zvýšit zadržování vody v tom písku. No a my jsme se pokusili z toho písku, čistého písku, udělat úrodnou půdu, kde jsme pěstovali veliké palmy a asi 30 tisíc rostlin různých druhů.
Takže to byl zajímavý experiment, kterému na začátku nikdo moc nevěřil, že právě ty mykorhizní houby a tyhle technologie, biouhel, vermikompost, že mohou pomoci zúrodnit takovou neúrodnou krajinu. A jinak jsme tyhle aplikace, říkám, v Africe jsme dělali hodně, s kolegama jsme ze Švýcarska jsme dělali aplikace těchto hub ve spolupráci s Gatesovou nadací.
To bylo poslední čtyři roky pro pěstování kasavy (manioku), což je nejdůležitější plodina v Africe i v Jižní Americe, na které se stojí vždy stovky milionů lidí. No a tak tam jsme zjistili, že třeba ty mykorhizní houby mohou až trojnásobit výnos kasavy, což jsou jako brambory, v podstatě podzemní hlízy. Takže obecně řečeno nejenom pro konopí, ale obecně tahle technologie a tyhle produkty mají velkou budoucnost.
Protože dneska dokonce i velcí výrobci chemie, chemických hnojiv už pokukují nejenom po mykorhizních houbách, ale po bakteriích. Teďka nově, nebudu říkat žádná jména, teďka nově třeba jeden z největších holdingů tady místních začíná se zajímat o biouhel a tak dále. Myslím si, že ta doba postupně nastává.
A nejde jenom o tyhle bio hnojiva, jde i o to, že dneska Evropská unie chce během pár let zakázat v podstatě používání velké části chemických pesticidů. To znamená ochrany proti botrytidě, padlí, dalším nebezpečným patogenům. No a my nemáme dneska příliš alternativ. To znamená, že další taková velká část našeho výzkumu, my máme tady tzv. Národní centrum kompetence, pracujeme s firmami a vlastně pomáháme jim vyvíjet nové preparáty.
Vyloženě prakticky zaměřený, použitelný komerčně. A jeden z těch preparátů, který nakonec testujeme, který jsme testovali i na konopí, je postřik proti botrytida, protože botrytida je jedním z velkých, a padlí jsou velký problémy v pěstování nejenom konopí, ale i dalších rostlin, jahoda, zelenina.
Právě z toho konopí máme velmi zajímavé výsledky, protože jsme zjistili, že určitá kombinace, a nebudu říkat teďka úplně detailně to složení, ale je to nějaký výluh z kvasinek plus nějaký esenciální olej, ale esenciální oleje jsou třeba eukalyptové oleje, levandulové oleje a tak dále.
Tak jeden z těchto podobných olejů, tak jejich kombinace sprejováním právě tímto přístrojem, takový atomizér, který vyrábí prostě suchou mlhu v podstatě, tak my sprejujeme tímto kombinací toho bio fungicidů.
Teď tady máme takový pokus ne na konopí, ale na salátu, kde máme naočkovanou botrytidu. Tady už vidíte první příznaky té botrytidy na těchto listech. A my tady máme samozřejmě kontrolu, všechno je naočkované botrytidou a my část těch rostlin rosíme tímhle preparátem. Teď tam mám vodu, tak to znamená, že tímhle způsobem to prostě ošetřujeme.
Abychom na to, abychom naformulovali takovýhle preparát třeba právě do pěstíren konopí a přispěli k tomu, že bychom biologickou cestou vlastně nahradili chemii, která se ve všech případech používá.
Zatím není alternativa k tomu, ale myslím si, že v letošním roce budeme dělat ještě jeden veliký experiment společně, kde bychom chtěli ověřit, už jsme dvakrát zjistili, že tahle naše kombinace téměř stoprocentně, já teď podtrhnu téměř stoprocentně, což je velká výjimka, omezuje právě výskyt zároveň botrytidy, zároveň padlí, zároveň ještě nějakých roztočů.
To znamená, že tam je velký potenciál, ale samozřejmě než se to dostane do komerce, tak je potřeba to důkladně otestovat, vyzkoušet, abychom měli stoprocentní jistotu, že ano, a nejenom jistotu, že to funguje, ale my se jako vědci samozřejmě ptáme, jak to funguje, jaké jsou mechanizmy, taková kombinace základního výzkumu a aplikovaného výzkumu, to znamená, my nejenom, že se díváme, ano, je tam méně botrytidy, nebo víc botrytidy, ale my se díváme na to, jak to ovlivňuje celou fyziologii, fotosyntézu té rostliny, prostě výživu té rostliny a jak potom to interaguje s tím naším biopreparátem.
Takže to je takový jako výzkum do budoucna, nebo současnosti, kterým se teda vydáváme. To znamená, že když to uzavřu, tak nakonec bychom chtěli mít řadu takových produktů, ať už na bázi mykorhizních hub, toho biouhle, vermikompostu, které by představovaly biologickou alternativu pro výživu, a nejenom konopí, ale konopí je jedna z těch rostlin, na kterých jsme zaměření, ale i třeba zeleniny, na rajčatech pracujeme atd.
A druhým cílem je naformulovat funkční alternativu bio fungicidů proti těm nejnebezpečnějším patogenům na rostlinách. To by bylo samozřejmě super, protože třeba těch přípravků proti botrytidě je na trhu minimum a jejich použití je třeba složité, nehodí se to úplně používat v té správné době. U toho konopí je problém toho, že ta botrytida přichází u toho květu, který potom je hlavním, řekněme, artiklem, abych tak řekl, zvlášť u toho pěstování léčebného konopí, takže tam aplikace jakéhokoliv přípravku je problematická.
Ale my jsme se vlastně s Mirkem seznámili u toho projektu pěstování konopí, kde jsme testovali i ty kvasinky a ty výsledky tam nějaké byly. Jak říkáš, musí se to ještě všechno potvrdit. Jedna věc je důležitá, když se rozhodnu používat nějaké ty symbiotické houby, můžu to použít v čemkoliv?
No, takhle. V jakémkoliv pěstebním médiu, pokud někdy jsou negativní interakce nebo inhibice rozvoje mykorhizy, tak je v tom substrátu příliš mnoho rašeliny. Některé i ty kokosové substráty jsou příliš zasolené. Na to jsme narazili. Některé kokosové substráty mají příliš vysoký dostupný fosfor. Takhle jsou samozřejmě systémy, jako třeba hydroponie, aeroponie, kde ta mykorhiza určitě nefunguje, tam může zafungovat Trichoderma, může tam zafungovat nějaká ta bakteriální, ten bakteriální třeba produkt, ale ne mykorhiza, jo. Protože třeba v té hydroponii tam ta rostlina, ty kořeny jsou ponořené v roztoku živinovém, tam ta rostlina v podstatě má všechno. A ona nepotřebuje živit toho symbionta, jo.
A pokud bychom se věnovali třeba jenom rockwoolovým kostkám, kde třeba je to v tom substrátu, má šanci tam se něco takového uchytit? Nebo má to smysl používat?
No, tak tohle jsme dělali řadu velkých pokusů i v komerčním pěstování, třeba v okurkách, rajčatech, paprikách. Tam jsme ukázali, že tam má smysl dávat bakterie, Trichoderma, ta mykorhiza se tam nerozvíjí úplně dobře, protože to je podobný systém, jako je ta hydroponie. Ale pokud se jedná obecně o substráty, teď si teda bavíme o směsích, tak tam rozhodně ty mykorizní houby nejsou a má smysl je tam dávat. Je to úplně jednoduché, není to žádná raketová věda, nasypu do půlky nějaký ten substrát a tohle je jeden z těch komerčních produktů, což je taková jako granulovaná, je to na bázi zeolitu a nějakého expandovaného jílu a jsou tam právě kousky těch kořenů, kde je mykorhiza a jsou tam spory, které nevidíme.
Takovouhle hrstičku dám takhle, dostupu a můžu buď dát semeno, anebo transplantovat rostlinu. Pak samozřejmě nejvýhodnější je, když si připravuju sadbu, tak to udělat při té propagaci té sadby, protože samozřejmě těch preparátů použiju míň. A pokud se jedná o ten biochar, to je kombinace biocharu a vermicompostu, což jsou, jak jsem říkal, super nosiče, protože mají obrovský vnitřní povrch. Změřeno, že třeba gram toho biocharu, což může být zhruba takovýhle množství, má 600 až 700 metrů čtverečních vnitřního povrchu. Takže ta porozita je naprosto neuvěřitelná. Ono to trošku vypadá jako dřevěné uhlí, ale není to dřevěné uhlí. Tohle vzniká takzvanou pyrolýzou při vysokých teplotách a tlaku. A je to teda z čisté dřevního štěpky.
Jedno, jaké dřevo se použije?
Jo, tohle třeba máme od meruňkového pěstitele, který má meruňkové sady, ale může se používat i odpadní štěpka a tak dále. A tohle je zkombinováno s vermikompostem. Asi všichni ví, co to je vermikompost. Tohle nejenom je ten nosič, ale jsou tam i živiny, které jsou vázané a které z těch granulí se postupně uvolňují. To znamená, že je to takový udržitelný způsob výživy.
A pak, když to zkombinujeme, snažíme se tohle biotizovat právě těmi mykorhizami. Snažíme se vytvořit produkty, které budou komplexní. Takže tam bude mykorhiza, tam bude Trichoderma, bude tam bakterie, bude tam biochar, budou tam živiny. Ten uživatel, ať už bude pěstovat konopí nebo cokoliv jiného, nemusí přemýšlet, že mám tam dát tohle a můžu to zkombinovat s tímto. Takže to bude komplexní integrované bio hnojivo, které už bude zahrnovat jak ty přírodní živiny, tak i ty správné bakterie a houby.
Takže tohle je ten biouhel, biochar, jak se tomu říká. Výhoda toho biocharu je to, že zadržuje vodu. Že zadržuje vodu, poskytuje ten prostor pro množení těch mikrobů, tím, že má ty póry. Většina těch bakterií a i té houby ráda leze do nějakých pórů, do nějakých mikro povrchů. Takže to je ideální, přinést to tam.
Ale ono to zároveň, to samozřejmě v konopí není zajímavé, to je zajímavé třeba při pěstování stromů, ale tenhle biochar vydrží stovky a tisíce let v té půdě. A vlastně zadrží tam i ten uhlík. Tohle, to jsme nevymysleli, my to vymysleli a amazonský indiáni před pěti tisíci lety. To jsou dneska nejúrodnější půdy, takzvané terra preta, Amazonie.
A tam spalovali ty indiáni v takových speciálních milířích, jsem se byl na to podívat, prostě takových konických milířích dřevo a tím vznikl tenhle biouhel, pra uhel takový a dneska to jsou. Dneska na to jsou samozřejmě nové technologie, pyrolyzní kotle, vyráběné z high-tech, ale tenkrát to dělali a ten biouhel, který oni tenkrát vyrobili, tak přečkal těch pět tisíc let.
Dneska se uvažuje, v západních zemích už je to poměrně běžná věc, že jsou i kredity, když udělám ten biouhel a dám ho do země nebo při výsadbě rostlin, hlavně tedy stromů, takže získávám i kredity, uhlíkové kredity.. no ne, takhle, tak na to bychom tady ještě museli být další hodinu, ale dneska spoustu z těch offsetů nebo těch uhlíkových, někdy se tomu říká emisní povolenky, sekvestrace CO2, je jenom šustění papírem v podstatě, ale pokud já budu znečišťovatel, a to je to, kam by se ten systém měl dostat, pokud já budu velký znečišťovatel a koupím si místo těch papírových emisních povolenek si koupím tisíc tun biocharu a dám ho do země někam, tak něco reálně udělám pro tu půdu.
Zvýším organickou hmotu, zvýším sorpční schopnost, retenční schopnost na vodu atd. To znamená, já si myslím, že to dává mnohem větší logiku a smysl prostě přejít na tenhle systém. A já si myslím, že v některých zemích se už to děje, třeba v Německu a v dalších, a doufám, že to přijde i sem. Že tohle skutečně bude velmi zajímavý produkt pro pěstování hlavně dlouhodobých kultur.
Jasně, super. Řekni nám ještě třeba, co jste tady dělali, protože já vím, že tady s Konopím už pracujete delší dobu. Vy tady vlastně nemáte, tady to pracoviště konkrétně, my jsme teďka ve Skleníku v Průhonicích, tady to pracoviště nemá licenci povolení na pěstování vysoko potentního konopí. To jsme dělali vlastně v licencované pěstírně a tady zkoušíte vlastně některé postupy na konopí, které má povolené množství.
My jsme tady dělali řadu pokusů, jak už polních nebo květináčových na technickém konopí, poslední byly na CBD, na odrůdách schválených, tak abychom to mohli dělat i tady v necertifikovaném prostředí.
A dělali jsme řadu, já už jsem v řadě o řadě těch faktorů, které jsme testovali, mluvil, že my jsme prostě testovali různá složení substrátů, různé vstupy právě bakterií, kvas, abych to neplel, bakterie, mykorhizní houby, trichodermy, zkoušeli jsme i třeba podobné produkty z Kanady, nějakým společným projektům s Montrealskou univerzitou, takže a zkoušeli jsme vždycky.
Hlavní parametr, který sledujeme, je samozřejmě produkce květů nebo biomasy květů, ale my jdeme dál, protože v tomhle projektu jsme velmi už se spolupracovali jak s firmou Ecofuel, tak hlavně s vysokou školou chemicko-technologickou, kde mají analytický aparát na to, aby byli schopni udělat profily těch kanabinoidů.
Takže my jsme prostě vždycky šli ještě dál a ty květy jsme analyzovali a dívali se, jak ten náš zásah nebo ten faktor, který testujeme, jak ovlivňuje tedy produkci, cílovou produkci těch zajímavých cílových kanabinoidů.
Takže máme v řadě některé věci, jsme je publikovali, některé věci si schováváme jako know-how na případné patentování nebo na případnou formulaci těch komerčních produktů. Projekt sice na konopí nám skončil, ale jak už jsem naznačil, chceme jít dál, protože víme, že kdybychom třeba byli schopni vyvinout tu biologickou alternativu bio fungicidů, tak si myslím, že to má velký potenciál.
Nejen pro konopí, ale obecně pro pěstování rostlin. No a to konopí, protože samozřejmě cena konopí nebo těch rostlin nebo toho cílového produktu na metr čtvereční skleníku nebo pěstírny je větší samozřejmě než u salátu nebo rajčat.
Tak i z tohohle ekonomického důvodu si myslíme, že pokud to bude fungovat, budeme mít ukončené ty testy. Když se testuje v klinických testech nějaký lék, tak my to taky... My neděláme samozřejmě klinické testy, které trvají 10-15 let, ale my to taky musíme dobře otestovat, abychom mohli to dobře naformulovat.
Potom společně s nějakou partnerskou firmou, která je třeba v tom našem projektu, to naformulujeme, ten komerční produkt, a potom to musíme vyzkoušet v reálném prostředí, což tedy bývá problém, protože samozřejmě nikdo si nechce pustit do zavedené komerční výroby něco nového, o čem vůbec nic neví, ale my se bez toho neobejdeme.
My prostě potřebujeme ty partnery, kteří dělají komerční produkci, aby to vyzkoušeli. Já jim samozřejmě můžu říct, to nemůže nic udělat, nemůže, že by vám tady kvasinky, které jsou stejně mrtvý, mohly skočit někam jinam. Prostě to ne. Ale tohle je většinou bývá problém. Přesvědčit ty průmyslové odběratele nebo pěstitele, aby s námi šli do toho, aby nám pomohli tohleto otestovat. A to nás ještě čeká, a až tohleto bude mít uzavřené, tak věříme, že budeme schopni dostat na trh velmi zajímavý produkty.
Což může být zajímavé třeba pro někoho, kdo už takový provoz má a třeba je otevřený nějaké spolupráce na výzkumu, stačí napsat mě, já už vás propojím, všechny kontakty najdete na www.pestovat.cz, ale to určitě všichni víte.
Mirku, já jsem rád, že se vám tady to všechno ukázal, ale já bych se ještě zeptal, protože já jsem se vzpomněl ještě na jednu věc, kterou jsme tady dělali. My jsme tady dělali to sekvenování DNA na analýzu nebo respektive na porovnání různých těch odrůd. Já jsem to zmínil, protože je to relativně téma, který se pořád opakuje v tom konopném sektoru, kdy ochrana těch odrůd se rovná v podstatě nule. Vy tady vlastně děláte metodu, na základě které se dají porovnat. Pokud vezmu rostlinný materiál z jedné kytky a z druhé kytky, tak dovedete se tady určit, jestli jsou ty kytky ze stejné, jestli to je stejná genetika nebo jiná. Můžeš to jen v krátkosti?
Když jsme se k tomu dostali, tak jsme vlastně zjistili. My jsme v tom projektu pracovali zhruba s 55 až 50 různými odrůdami. Když jsme se do toho dostali, tak jsme říkali, že tato odrůda se jmenuje nějak, má nějaké komerční jméno, ale bylo velmi složité dopátrat, odkud vlastně tato odrůda byla. A když nebyla tady z té pěstírny nebo tady z toho regionu, jestli náhodou to není ta samá, kterou pěstuje tady někdo v Evropě, když byla původně z USA, nebo z Kanady a tak dále, byl to poměrně chaos.
A my jsme říkali, že i pro ty pěstitele by bylo možná zajímavé, kdyby měli naprosto striktně udělaný tzv. fingerprinting, což je vlastně otisk prstů té odrůdy, kterou třeba komerčně využívají.
A potom, když jsme na tom pracovali, nebudu se pouštět do detailu, ale je to na bázi tzv. mikrosatelitů, extrakce DNA, na to mi stačí jeden jediný list z té rostliny a já prostě vyextrahuju DNA, udělám sekvenaci, stanovím tu genetiku a v podstatě podle těch sekvencí já naprosto, tak jako ten otisk prstů přísluší tomu jedinému jedinci, tak tato náš fingerprinting je možná přiřadit k té dané odrůdě a vlastně to není možné obejít, což si myslíme, že by mohlo být zajímavé i právě pro ty průmyslové pěstitele.
Jednoznačně, to je vlastně jedna z věcích, o kterých vyšla i nějaká zpráva, jestli se nepletu. Super, tak jo, díky ti moc, díky, že jsi byl hostem Konopného podcastu. Vám posluchačům doufám, že se vám tady ten podcast líbil a budu rád, když mi napíšete, co vás toho zaujalo nebo o čem dalším bychom se třeba mohli příště pobavit. Já jsem se s Mirkem teďka rozloučím a vám popřeju krásný den.
Díky, ať vám to roste a nezapomeňte na mykorhizní symbiózu.
Super, díky, mějte se fajn, ahoj.